Tak nám to konečně začalo. Navíc se stejným soupeřem, se kterým jsme předchozí třetiligovou sezónu uzavírali barážovým dvojutkáním. Tentokrát již s významně posíleným kádrem. V provizorních podmínkách za provozu rekonstruovaného areálu v Třeboradicích, za to na luxusně připraveném trávníku se odehrávala bitva plná osobních soubojů. V první půli jsme měli mírnou převahu, ale bez tolik potřebných brankových příležitostí. Výjimkou byla střela Jaruny z cca 20 metrů. Na druhé straně nám nejvice zatrnulo při obranném skluzu Naty ve vápně, který o centimetry unikl penaltovému potrestání. Začátek druhé půle nebyl z povedenějších. Postupná ztráta středu hřiště a kupení chyb v rozehrávce se spolu s vršící se únavou zapříčinily postupné otevírání okének v dosud spolehlivé defenzivě. A tak po jedné akci vedené středem naší obrany udeřilo. Ostravanky využily zbytečné ztráty míče na polovině hřiště a po sérii rychlých přihrávek se dostaly až k úspěšnému zakončení razantní střelou z bezprostřední blízkosti nad vybíhající Sáru. Brankou otřesený tým pustil soupeře ještě do dvou vyložených šancí, při nichž si však Sára spravila chuť a obě situace zvládla s přehledem. Nejprve prudkou střelu vyrazila a po té pokus o lob doslova vystála. Tímto svým počinem umožnila nadechnutí spoluhráček k fantastické závěrečné desetiminutovce. Najednou žádný souboj nebyl předem ztracený, každá chyba byla okamžitě napravena a začaly se konečně vytvářet i brankové příležitosti. Střely z větší vzdálenosti se sice neujaly, ale po vysokém centru Oli se Dobre přeci jen krátce před koncem základní hrací doby prosadila...nosem. Tomu se říká čich na gól